Aljaška 2017

 


 

On-line mapa 

 

sledovat onlineposlední aktualizace:  

 

 

expedice_aljaska_web_2stranacz.jpg

Den po dni

 

 

Expedice skončila 

Aljaška 2017 je minulostí, díky všem, kdo jste "letěli" se mnou. Tak zase příště, přátelé! J.P.

 

 
Expedice Aljaška 2017, závěrečné slovo pilota, Paine Field

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 16, čtvrtek 1. 6. 

Boundary Bay - Paine Field

 

Poslední den začal drobným deštěm, nefungujícím iPadem s navigační aplikací a nefunkčním internetem. Letět jsem měl 20 a pak 30 minut – nejdříve do Bellinghamu v USA, abych absolvoval pasovou kontrolu, a pak do Paine Field, odkud jsem měl půjčené letadlo. Odlet proběhl normálně, ale velmi rychle jsem se nad mořem dostal do oblasti s nízkými mraky. Věž mi povolila se jim vyhnout, ale dostal jsem se k jiným, které vedly až k hladině moře.


Expedice Aljaška 2017, Let kolem Whistleru

Nad šedým mořským horizontem to bylo těžko rozeznatelné, a tak jsem byl po chvíli obklopený bílou mlhou, ve které se člověk rychle ztrácí.  Je to nepříjemný pocit a je potřeba letět podle umělého horizontu, protože jinak nelze udržet letadlo ve správné poloze. Bez pomoci jsem takhle ale nemohl pokračovat, protože bych se mohl dostat do konfliktu s někým jiným.

 

Jiří Pruša v jeho aljašské Cessně 172.Zoom gallery
Jiří Pruša v jeho aljašské Cessně 172.

 

Nahlásil jsem na věž, že jsem v IMC (počasí bez viditelnosti) a potřebuji navigovat podle radaru. Řídící z Boundary Bay mi dal jinou frekvenci a tam se mě velmi přátelsky ujal jiný člověk.

Přivítání s hlavním instruktorem Northway – Jeffem Bosellim.
Přivítání s hlavním instruktorem Northway – Jeffem Bosellim.

Dovedl mě až k Bellinghamu a tady mi domluvil speciální VFR přiblížení, což znamená přiblížení k letišti za horší než normální viditelnosti. Mraky tu končily asi v 500 stopách a byl tu i dopravní provoz, tak jsem tu musel asi 10 minut kroužit a čekat na povolení přistát.

Let, který měl trvat asi 20 minut, se tedy protáhl celkem asi na hodinu a stal se paradoxně jednou z nejsložitějších částí celé expedice. Poprvé během svých expedic jsem musel vyžádat pomoc řídícího… 

Další, na této cestě již třetí vstup do USA proběhl bez problémů, ale letiště bylo pro VFR provoz zavřené ještě další 4 hodiny. Na poslední úsek jsem tedy odstartoval až kolem druhé hodiny odpoledne. Na letišti Paine Field jsem přistál ve 14.30 h. Měl jsem samozřejmě radost, že celá expedice proběhla v pořádku a já mohu letadlo vrátit ve stejném stavu, jako jsem ho převzal. Má jen nalétáno o 74 hodiny víc a také má víc o 32 přistání.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 15, středa 31. 5. 

Kelowna - Boundary Bay


Počasí v Kelowně bylo ve středu ráno docela slibné. Měl jsem připravenou hezkou trasu – chtěl jsem ještě letět kolem zlatých dolů vysoko ve skalách a nafilmovat hory a ledovec u Whistleru. Po vzletu se mi ale stále nedařilo zahnout ze směru dráhy 16 letiště Kelowna doprava směrem na západ. Nad horami tam byla spousta mraků – zřejmě pozůstatky z nočních bouřek. Věřil jsem, že jsou jen místní, ale nakonec se ukázalo, že až tak místní nebyly, protože mě dotlačily až k hranici Kanady s USA. Teprve tam se mi podařilo je částečně obletět i přeletět a konečně jsem se dostal na kurz do Whistleru. Na zlatý důl jsem musel zapomenout a nakonec i na létání v horách kolem Whistleru. Mraky tu nebyly sice souvislé, ale zahalovaly většinu horských vršků. Vím, že tu někde mezi dvěma horami vede světoznámá lanovka, jen nevím přesně kde. Abych se náhodou světově neproslavil poškozením lana lanovky, pokračoval jsem raději dál. 

 

Vancouver downtownZoom gallery
Vancouver downtown

 

Cestou jsem přistál na malém letišti v Pembertonu a následně mě ještě naštěstí napadlo sednout na 20 minut vzdáleném letišti Squamish. Tady mi totiž instruktor, který tu shodou okolností zrovna cvičil jednoho z adeptů létání, poradil s průletem kolem Vancouveru. Ukázalo se, že můj původní plán, jak to letět, byl špatný, protože moje papírová mapa ani aplikace neukazovaly všechny detaily, které jsem potřeboval (navigační body, frekvence). Správnou mapu mi tady dokonce prodali a tak jsem byl plně vybavený. Pro zajímavost ve zkratce uvádím níže postup průletu kolem Vancouveru. Průlet se podařil přesně tak, jak jsem si přál, menší problém byl jen s viditelností. V celé oblasti byl mírný opar a pár dešťových přeháněk. Na fotkách to je vidět. 

Postup průletu kolem Vancouveru: Náslech ATIS letiště Vancouver Harbour nad navigačním bodem „Podkova“, vyžádání povolení průletu zóny letiště Harbour ze západu na východ od věže Vancouver Harbour. Trasa: Pláž 3, Harbour bay, Most, obdržení a nastavení squak kódu. Dodržení navigačních bodů a přesné výšky v prostoru letiště je tady s ohledem na velký provoz kritické. Po asi 3-4 minutách přechod na frekvenci věže mezinárodního letiště Vancouver, vyžádání povolení průletu a klesání  do 1 500 stop k podletění přístupové trasy na dráhu Vancouver International nad vysokými domy sahajícími nezvykle blízko k mé trase, současný náslech ATISu letiště Boundary Bay, přeladění na jejich „vnější věž“, příprava na zařazení do okruhu a klesání na 1 000 stop, přeladění na „vnitřní věž“, zařazení do okruhu, sledování hustého provozu, přistání. Celý průlet nad Vancouverem trvá cca 10-12 minut, takže je to docela fofr a na koukání a focení zbývá opravdu málo času a pozornosti... 

Po průletu nad přístavním letištěm jsem se pak stočil na jih a po pár minutách jsem dorazil na letiště Vancouver Boundary bay. Je to evidentně velmi frekventované letiště, protože jsem byl „číslo 5“ na přistání a každému z letadel řídící připomínal, že musí opustit přistávací dráhu co nejrychleji. Dostávat instrukce „levý base točte nad benzínovou pumpou“ je poměrně stresující, protože na letišti, kde jsem poprvé, není (alespoň pro mě) tak jednoduché takové body rychle nacházet. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já kolem půl páté sednul na dráhu 07 letiště Vancouver Boundary Bay.

Ve čtvrtek už mi zbývá jen přeskočit asi 20 minut do amerického Bellinghamu k pasovému odbavení a pak dalších asi 40 minut letu na Paine Field. Expedice bude u konce.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 14, úterý 30. 5. 

Jasper Hinton - Kelowna

Posnídali jsme společně s mladým mužem, který opravoval na letišti v Hintonu umývárnu a při mém pondělním příletu zrovna odjížděl do hotelu, takže mě vzal s sebou. Ráno jsme na letiště zase jeli spolu. Počasí ve Vancouveru i ve Whistleru, kudy jsem plánoval letět, se začalo horšit, a tak jsem pobyt na západní straně Skalistých hor nechtěl zbytečně prodlužovat. Let napříč Skalistými horami ve výšce kolem 12 500 stop trvá asi 90 minut a s ohledem na výšku hor se dá provést jen ve velmi dobrém počasí. Proplétat se těmito horami při špatné viditelnosti nebo i jen nízké oblačnosti  by nebyl dobrý nápad. Trochu jsem se proto obával, abych na západě nemusel na dobré počasí čekat nějaký ten den – moc času už nezbývá. 

 

Ledovec Athabasca/Athabasca glacierZoom gallery
Ledovec Athabasca/Athabasca glacier

 

Kolem deváté jsem proto vyrazil nad národní park Jasper a odsud na jih k parku Banff. Hranice obou parků je zároveň hranicí mezi Albertou a Britskou Kolumbií a na konci údolí jsou zde opravdu majestátní hory vysoké kolem 3 500 metrů. Část této oblasti leží v Jasper parku a část v Banff. Zajímavé ale je především to, že voda odsud může téct do jednoho ze tří moří – Pacifiku, Atlantiku nebo do Severního ledového oceánu, protože právě zde je tzv. kontinentální rozvodí - Velký předěl. Celou oblast jsem přeletěl, nafotil a vyrazil jsem směrem na letiště Kelowna. 

V Kelowně jsem natankoval a prověřil počasí. Ukázalo se, že další cesta na západ je blokovaná bouřkovou oblastí, a tak jsem se raději rozhodl tu zůstat. Předpověď na středu je o něco lepší a tak budu doufat, že se mi podaří na západní pobřeží přeletět ve středu ve větší pohodě. Stále platí můj plán vrátit se na Paine Field ve čtvrtek dopoledne. 

 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

Den 13, pondělí 29. 5. 

Dease Lake - Jasper Hinton


Dneska bylo hodně létání – celkem asi 7 hodin. Potřeboval jsem dost uletět, protože už musím vylaďovat přílet zpět na letiště Paine Field.  V sobotu mi letí letadlo zpět do Evropy, vše ale plánuji na návrat do Paine Field ve čtvrtek, aby byla případná rezerva na počasí či cokoliv jiného. Celý den jsem dneska taky letěl proti jižnímu protivětru o síle 15-20 uzlů, což cestu docela prodloužilo. 

 


Jasper National Park

 

První část vedla z Dease Lake do Princ George. Vzal jsem to ještě směrem na Telegraph Creek, což je místo, kudy se v polovině 19. století snažili vést telegrafní kabel pro spojení s Evropou přes Aljašku a Sibiř. Projekt nevyšel, ale zůstala tam vesnička s letišťátkem nad kterým jsem udělal nízký průlet. Pak jsem obletěl a nafotil spící sopku Mount Edziza a pokračoval do Prince George. Tady jsem jen natankoval a letěl dál přes vysoké a rozsáhlé kanadské Rocky Mountains. Přeletěl a nafotil jsem Jasper Park s impozantní horou Mt. Robson a přistál na letišti Jasper Hinton. 

 

Jasper national parkZoom gallery
Jasper national park

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

Expedice Flying Revue
”sahara”

Podívejte se na speciály z našich dalších expedic: USA, Sahara, Ostrovy severního moře, Karibik aj.

Všechny expedice najdete na webu Flying Revue zde.

Články k expedicím si můžete přečíst tady.

Den 12, neděle 28. 5. 

Dawson City - Dease Lake

Cestou na letiště jsem se ještě zastavil u dřevěného srubu, ve kterém v Dawson City strávil v roce 1900 zimu Jack London a v hovorech se zlatokopy sbíral náměty pro svoje knihy. Pak jsem dorazil na letiště, počkal až z prašné dráhy odstartuje B737 směrem na Fairbanks a v 9 hodin jsem vyrazil taky.

Začal jsem létáním nad zlatonosnou řekou Klondike, zlatonosným potokem Bonanza i nad řekou Yukon. Také samozřejmě nad městečkem Dawson City, které leží na soutoku Klondiku a Yukonu. Všude jsou vidět pozůstatky po horlivém hledání zlata a na mnoha místech i horečnou aktivitu zlato stále hledat a dolovat. Vyšší ceny zlata v posledních letech daly jeho těžbě prý zase nový impuls. 

 


Expedice Aljaška 2017, Dawson City - Dease Lake

 

Z Dawson City jsem odletěl směrem na 100 km vzdálenou usedlost Mayo, kde žije asi 400 lidí. Cestou jen trochu vyspělejší tundra – hnědá tráva s keři. Mayo žije ze skomírajícího stříbrného dolu a čeká až zase přijde nějaká horečka. Tady jsem strávil na letišti dvacet minut hovorem s řídícím, který nemá co řídit, a pokračoval zpět do Whitehorse kvůli dotankování.

Jiří Pruša zdraví čtenáře Flying Revue. Zoom gallery
Jiří Pruša zdraví čtenáře Flying Revue.

Odsud jsem se pak po dalších asi třech hodinách boje se silným a turbulentním protivětrem dostal až na letiště Dease Lake. Tady mě po létání v teplotách jen lehce nad nulou na Aljašce překvapilo ohromné teplo – kolem 25 °C. Dease Lake je samota rozházené v lesích kolem jezera. Je tu obchod, benzínová pumpa, hotel, hodně zdivočelých psů a různě po lesích kolem zřejmě ještě víc dalších domů, protože tu prý žije nějakých asi 1 000 lidí. Mají tu ale luxusně dlouhou asfaltovou přistávací dráhu. V pondělí chci pokračovat směrem do národního parku Jasper.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 11, sobota 27. 5. 

Juneau- Whitehorse - Dawson City

 

Poslední ráno na Aljašce přineslo problém – po nahození motoru jsem se během pojíždění na letišti v Juneau od řídícího dověděl, že můj letový plán do Whitehorse v Kanadě v systému není. Proč tomu tak bylo to jsem nevěděl, protože v počítači mám potvrzení, že byl přijat. Musel jsem tedy začít komunikaci s někým jiným a podat rádiem nový plán.

Stálo to trochu času a úsilí, ale nakonec se to podařilo. Zvolil jsem pak cestu přes Coast Mountains, kde bylo opět vidět ledovce mnoha tvarů a délky. Po hodině letu jsem nad zlatokopeckými průsmyky White Pass a Chilkoot Pass přeletěl hranici do Kanady a po další asi půl hodině jsem přistál ve Whitehorse. Tady mě telefonicky odbavila pasová služba a já jsem mohl pokračovat další dvě hodiny do Dawson City, střediska zlaté horečky v Klondike z přelomu 19. a 20. století. 

 

Jezero Bennett v Kanadě, severně od Wnite Pass a Chilkoot Pass – tudy zlatokopové procházeli cestou na Klondike/Bennett lake in Canada, north of White Pass and Chilkoot Pass – here the gold miners traveled on their way to KlondikeZoom gallery
Jezero Bennett v Kanadě, severně od Wnite Pass a Chilkoot Pass – tudy zlatokopové procházeli cestou na Klondike/Bennett lake in Canada, north of White Pass and Chilkoot Pass – here the gold miners traveled on their way to Klondike

 

Letiště Dawson City bylo trochu složité najít, protože jeho dráha vede kolem horského úbočí a je špatně viditelná. Vše nakonec proběhlo v pořádku. Natankoval jsem, přivázal letadlo, vzal potřebné věci a vyrazil do města. Cestou jsem míjel množství velkých hald štěrku a kamení, které zůstává po těžbě zlata. Ta tu stále kvete, jen už tu není takové množství soukromých zlatokopů. Dneska celou tu oblast chci proletět a nafotit. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 10, pátek 26. 5. 

Yakutat - Juneau - Skagway

 

Po slunečném ránu na Kodiaku přišel konečně druhý den na této expedici s ranním sluncem. Výhled z velkého okna snídaňového pokoje v pensionu v Yakutatu je úplně jiný než při cestě na sever, kdy jsem koukal jen do mlhy. Tři až téměř šesti tisícové vrcholy na pobřeží Aljašského zálivu zaplňují proti modré obloze velkou část výhledu. Nemůžu se dočkat a tak snídani rychle spolykám a pan domácí mě musí hned odvézt na letiště.

Udělám rychle prohlídku, zkontroluji olej, odvážu letadlo, špalky dám do kufru, zapnu satelitní tracking, nahodím motor, ohřeji olej, nastavím trasu, radiové frekvence a tlak vzduchu do počítače, zapnu kameru a pojíždím na dráhu 20. Za několik minut se už vznáším nad ledovcem Hubbard, obdivuji 5 500 metrů vysokou Mt. Saint Elias, 5 960 metrů vysokou Mt. Logan a další horské velikány. Mohutnost celého pohoří je umocňována tím, že začíná prakticky na pobřeží u hladiny moře. Z každé z těchto hor pak údolími sestupují mohutné ledovce, které končí v moři. Je to neskutečný pohled – nemůžu se zastavit ve focení, filmování a obdivu. 

Cesta do Juneau mi místo hodiny a půl trvala skoro tři hodiny. I tak se mi zdálo, že všechna ta krásná místa opouštím vždycky moc rychle. I v Juneau bylo krásné počasí a tak jsem jen natankoval, vypil kávu a vyrazil směrem na sever fjordy Favourite,  Lynn Canal a jeho úzkým ramenem Taiya k přístavu Skagway.

 


Expedice Aljaška 2017, Skagway, Slovo pilota


Expedice Aljaška 2017, Yakutat - Skagway - Juneau

 

 

Zlatokopové stoupají na Chilkoot Pass.(1898). Foto: Library University WashingtonZoom gallery
Zlatokopové stoupají na Chilkoot Pass.(1898). Foto: Library University Washington

Právě sem během zlaté horečky na Klondiku v letech 1896-1899 přijížděly na lodích ze státu Washington i z Kalifornie tisíce zlatokopů a přes průsmyky Chilkoot Pass a White Pass se přesunovali do vytoužené oblasti Klondike ležící na kanadské straně hranice, která vrcholy těchto průsmyků prochází.

Zlatokopové stoupali průsmyky Chilkoot nebo White Pass první nejprve jen pěšky, ale někdo podnikavý postavil později úzkokolejnou železnici a ti movitější sem tak mohli od roku 1900 jet vlakem. Celkem prý na Klondike těmito průsmyky přišlo 80 – 100 000 zlatokopů. Každý z nich musel mít povinně nejméně asi 500 kg zásob a tak musel samozřejmě tu dlouhou, složitou cestu absolvovat několikrát.

Odsud jsou také fotky mužů stoupajících průsmykem nahoru ve frontě. Většina z nich se po nějaké době vracela chudší než byla na začátku. 

Oba průsmyky jsem proletěl, nafilmoval a nafotil a přistál jsem na letišti přístavu Skagway. Odsud jsem se pak vrátil stejnou cestou do hlavního města Aljašky Juneau. V sobotu pak plánuji přeletět do Whitehorse a Dawson city, středisek zlaté horečky v Klondike ležící v oblasti Yukon v Kanadě. 

 

Skagway a White Pass/Skygway and White Pass behindZoom gallery
Skagway a White Pass/Skygway and White Pass behind

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 9, čtvrtek 25. 5. 

Valdez - Yakutat

 

Po neletové, propršené středě jsem čtvrteční ráno už nemohl dospat. Pohled z okna mě ale moc radosti neudělal - pršelo skoro stejně jako ve středu. Naštěstí se kolem desáté obloha začala trochu projasňovat, tak jsem vyrazil na letiště a přesně v poledne se kola mojí Cessny odlepila od země. Chtěl jsem se dostat do údolí řeky Chitina, kde bývaly měděné doly.

 


Expedice Aljaška 2017, Valdez, Slovo pilota

 
Expedice Aljaška 2017, Valdez - Juneau

 

Snažil jsem se tam proletět zkratkou – Thompsonovým průsmykem podél Aljašského ropovodu. Základna mraků byla ale ve výšce jen asi 2 500 stop, a čím dále jsem letěl a stoupala nadmořská výška údolí, tím zůstávalo méně místa mezi mraky a zemí. Takže jsem po asi 20 minutách letu došel k závěru, že průsmyk pod mraky neproletím - obával jsem se, že základna mraků se v nějaké chvíli setká se zemí, údolí se navíc postupně zužovalo. Dostat se  nad mraky se v úzkém údolí by nebylo jednoduché, tak jsem to otočil, dokud to ještě šlo a vrátil k pobřeží.

 

 Střední část ledovce Tana/Middle part of Tana glacierZoom gallery
Střední část ledovce Tana/Middle part of Tana glacier

 

Podél pobřeží jsem pak doletěl k monumentálnímu, skoro 20 km širokému ústí Měděné řeky (Copper River). Nedalo mi to a naklonil jsem Cessnu k severovýchodu, abych zkusil údolí Copper River proletět. Počasí bylo celkem drsné – silný déšť, turbulentní vítr, chvílemi značně snížená viditelnost. Asi po hodině jsem dorazil ke 150 km od pobřeží Pacifiku vzdálenému soutoku Měděné řeky s řekou Chitina. Tady už svítilo sluníčko. Zahnul jsem doprava k měděným dolům, ty jsem vyfotil a stočil se zpět směrem k moři údolím řeky Tana. Z téhle strany hor byla obloha skoro modrá, a tak jsem jen musel vystoupat do 6 000 stop, abych hory přeletěl.

Letěl jsem ale v silném protivětru (kolem 40 uzlů), který z druhé strany hor přinesl těžké mraky, jež sahaly asi do 10 000 stop. Nezbylo než stoupat. To by nevadilo, kdybych neměl venkovní kameru připevněnou ke kabině přísavkou. To je sice výborné – kamera se na letadlo lépe umisťuje a následně i snadněji ovládá - nesmí ovšem klesnout okolní tlak. Přesně to se ale při stoupání do takové výšky logicky stalo, takže moje Go-Pro kamera od dnešního odpoledne nejspíš navěky leží někde ve Wrangelově pohoří. Rest in peace. Při kličkování mezi mraky jsem jí samozřejmě zapomněl věnovat pozornost, takže najednou prostě i s držákem zmizela v nenávratnu. A s ní samozřejmě i dnešní video záznamy. Zůstaly tedy jen fotografie a videa, která jsem natočil na iPhone. Škoda.

Základna mraků na straně moře byla jen někde kolem 1 200 stop a tak proklesávání nebralo konce. Zbytek letu jsem se pak plížil někde mezi 500-700 stopami nad pobřežím. Po celkem skoro pěti hodinách letu jsem přistál v Yakatuku. Tady jsem už nocoval cestou na sever. Bylo příjemné přijet zpět do známých míst. Je s tou drobnou komplikací, že internet v Yakutatu mi nedovolí poslat fotky a videa. Doplníme je, co nejdřív to bude možné. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA

 

Den 8, středa 24. 5. 

Valdez


Dnes jsem měl po včerejší kráse nad polostrovem Kenai a předvčerejším vrcholu expedice - průletu Beringovou úžinou - neletový den. Ne snad, že bych po neletovém dnu toužil, ale zařídilo mi ho počasí v okolí mého úterně středečního noclehu, městečka Valdez.

Na létání to dnes opravdu nebylo – kdybych vyrazil, možná bych sice někam doletěl, ale nebylo by to moc příjemné a rozhodně bych býval nic neviděl a tím pádem ani nenafotil. Tak jsem si místní muzeum, strávil trochu času na letišti a doplňoval pilotní deník. Počasí se má prý zásadněji zlepšit v pátek, a tak jde nyní o to, jak rychle bude fronta postupovat – snad to přijde už ve čtvrtek odpoledne. Uvidíme. Zatím si užijte video z Beringovy úžiny a poloostrova Kenai. Najdete je níže na této stránce ve dnech 6 a 7. 

 

Letiště Valdez. Zoom gallery
Letiště Valdez.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA  

 

 

Den 7, úterý 23. 5. 

Unalakleet - Seward - Valdez


Kvůli špatnému počasí, které se hrne ze západu, jsem se rozhodl přeletět celou severní Aljašku zpět na jih na jeden zátah a doletět až do Homeru, což je malé letiště na poloostrově Kenai. O tomto poloostrově vím, že je krásný, a tak bych ho rád obletěl. Původně se mi to kvůli špatnému počasí nepodařilo, ale na dnešek (úterý) byla dobrá předpověď, tak jsem ho zařadil do plánu.

 


Expedice Alajška 2017, Oblet Redoubt Volcano a let kolem poloostrova Kenai

 

Cesta z Unalakleetu vedla přes řeku Yukon, kterou jsem ale neviděl, protože jsem šel kvůli horám a nízké oblačnosti raději nad mraky. Pak jsem se musel vyhýbat aktivním vojenským prostorům Stony A a Stony B, což je vidět i na on-line mapě. Po čtyřech hodinách letu, který probíhal většinou v silném protivětru, jsem zahlédl majestátní vrcholek Redoubt Volcano a za ním krásně modré moře se zasněženými horami poloostrova Kenai na horizontu. Redoubt Volcano jsem obletěl, nafilmoval, nafotil a pokračoval na letiště Homer. Tam jsem natankoval a vyrazil nad Kenai, dokud počasí přálo. Ze západu už totiž bylo vidět blížící se kouřmo následované zřejmě dešťovými mraky. 

Letět v hezkém počasí nad Kenai je jako se vznášet v pohádce – fjordy, ledovce, zasněžené vrcholky, roztodivné ostrovy, plovoucí kry, modré moře, modrá obloha, ohromný prostor. Strávil jsem tak asi dvě hodiny a přeletěl taky místo, kde v roce 1989 narazil na skalisko pod vodou tanker Exxon Valdez a na dvě desítky let tento záliv prince Williama zásadně poškodil a zabil množství ptáků, ryb a dalších zvířat. 

Kolem páté hodiny jsem přistál na milém letišti města Valdez, které leží na konci asi 20 km dlouhého fjordu. Krásný den to byl.   

 

Nejzazší cíp fjordu Valdez s letištěm a městečkem Valdez/The insida of Valdez fjord with the airport and town of ValdezZoom gallery
Nejzazší cíp fjordu Valdez s letištěm a městečkem Valdez/The insida of Valdez fjord with the airport and town of Valdez

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA 

 

 

Den 6, pondělí 22. 5. 

Unalakleet - Beringova úžina - Unalakleet


Pondělí byl velký den. Jestli se vydaří počasí, měl jsem se ocitnout v jednom z absolutních míst Země - Beringově úžině, předělu Asie a Ameriky a také místa, kde se takřka dotýkají dva tak významné státy - Amerika a Rusko - ačkoli leží na opačných polokoulích.

 


Expedice Aljaška 2017, Unalakleet, Slovo pilota

 


Expedice Aljaška 2017, Průlet Beringovou úžinou

 

Letěl jsem tedy z Unalakleetu k obletu nejzápadnějšího ostrova Aljašky – Little Diomede ležícího v Beringově úžině. Vyrazil jsem v osm ráno. Cestou jsem rádiem vybavoval u Anchorage center povolení ke vstupu do vojenského pásma, ve kterém Little Diomede leží. Řídící bez problému kooperoval, dal mi squawk kód a pro další informace mě nechal přejít na Nome radio.

V 10.45 jsem přeletěl usedlost Wales ležící na téhle západní výspě Aljašky a v 10.55 jsem byl nad ostrůvkem Little Diomede. Ten byl, stejně jako kousek od něj ležící ruský Grand Diomede, schovaný pod mrakem. Mezi oběma ostrovy běží hranice. Na všech mapách to píšou a i přes rádio jsem dostal upozornění, že musím dát velký pozor, abych přes hranici nepřeletěl. Nechtěl jsem pochopitelně způsobit diplomatickou nebo vojenskou rozepři mezi USA a Ruskem, a tak jsem se velmi úzkostlivě držel na americké straně.

 

Americký ostrov Malý Diomed (vpředu) a ruský Velký Diomed. Mezi nimi vede jak hranice mezi USA a Ruskem tak také datová hranice./US island Little Diomede (in the front) and Russian Great Diomede. The USA/Russia border lies in the strait between them. Also, the date line runs through the strait.Zoom gallery
Americký ostrov Malý Diomed (vpředu) a ruský Velký Diomed. Mezi nimi vede jak hranice mezi USA a Ruskem tak také datová hranice./US island Little Diomede (in the front) and Russian Great Diomede. The USA/Russia border lies in the strait between them. Also, the date line runs through the strait.

 

Udělal jsem pár fotek, na kterých jsou vidět záblesky skal obou ostrůvků, a pak jsem prolétl dírou mezi mraky, sklesal na 1000 stop nad hladinou a měl jsem tak možnost oba ostrovy vyfotit na jednu fotku. Mezi nimi probíhá jak hranice Rusko/USA, tak taky datová hranice - na Grand Diomede tedy mají o 24 hodin více než jsem měl já nad Little Diomede. Takže zatímco já letěl nad americkým Little Diomede 22. května, na ruském Grand Diomede už měli o den více, 23. května. 

Trochu jsem tam polétal, otočil to a letěl zpět k impozantním útesům americké Aljašky. Byl poměrně drsný vítr, který mě následoval během letu přes množství ker a ledu v moři směrem na Nome, kde jsem asi po hodině letu přistál. Domluvil jsem si tam výměnu oleje a byl jsem připravený čekat tu do úterního dopoledne. Mechanik mi ale slíbil, že to bude za 2-3 hodiny hotové, což také splnil a protože počasí se začalo zhoršovat, rozhodl jsem se vrátit zpět do Unalakleetu. Tady už to znám, mám tu domácího a ten mi „vždycky“ ráno v 7.30 dělá výbornou snídani. A taky vím, že tu mají benzín. Tak zase zítra.  

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA 

 

 

Den 5, neděle 21. 5. 

Kodiak - Unalakleet


Ráno mě - oproti předchozím dnům, kdy mě budil déšť bubnující do střechy mého ubytování - překvapilo rozzářeným aljašským sluncem. Netrpělivě jsem všechno rychle sbalil a utíkal na letiště. Bylo to kousek, tak jsem to zvládl ranním během. Musel jsem překonat jeden zámek (povedlo se) a pak začít shánět někoho, kdo by mi prodal benzín. Po chvíli překotného běhání jsem člověka s klíčem k benzinové cisterně skutečně našel, a tak jsem po dvacti minutách mohl odstartovat do krásně modré oblohy.

 

Západní výběžek ostrova Kodiak/Western tip of Kodiak IslandZoom gallery
Západní výběžek ostrova Kodiak/Western tip of Kodiak Island

 

Přeletěl jsem ostrov Kodiak proslavený svými medvědy a leteckými výlety za nimi, mně se ale ukázat nechtěli. Na západním konci ostrova jsem se stočil na sever a další tři hodiny letěl nad tundrou, oož není nic valného na koukání, na druhou stranu, aspoň se tam dá v případě potřeby na rozdíl od hor nebo lesů nouzově přistát. Když jsem zahlédl přistávací dráhu, pookřál jsem, protože už jsem si potřeboval protáhnout kosti.

 


Slovo pilota - Kodiak

 


Expedice Aljaška 2017, Kodiak - Unalakleet

 

Když jsem kostem učinil zadost, pokračoval jsem pak další asi dvě hodiny do městečka Bethel, kde mě trochu doběhli. Podle manuálu tu měli mít benzín. Měli. Jenže je neděle, takže ho nikdo neprodává. Smůla. Musel bych tedy počkat do pondělka, jenže se mi tam vůbec nelíbilo, tak jsem se rozhodl pokračovat dál na sever, do Unalakleetu.

Bylo trošku nejisté, jestli mi benzín vystačí až tam, ale cestou byly dvě přistávací dráhy, takže v nejhorším případě bych přistál tam. Nevím sice, co bych tam býval bez benzínu dělal (byly to jen dráhy a nikde nikdo), ale určitě by se to nějak vyřešilo. S pomocí stoupáku a občasného větru do zad jsem ale nakonec do Unalakleetu doletěl, aniž bych musel trávit radostné chvilky v tundře jen sám se svým letadlem. V Unakleetu měli monohem přátelštější přístup - benzín jsem si navíc mohl načepovat sám, a tak nijak nevadilo, že je neděle. 

Unalakleet vykazuje řadu znaků odlehlosti, mezi nimi i velmi slabý nebo spíše žádný internet, takže dneska nemohu nahrát ani fotky ani videa. Jakmile to ale půjde, tak vám je pošlu. Aljaška ve sluníčku je překrásná. Od kolegů z Prahy do stávám pochvalu za sobotní fotku Denali, kterou vidíte na této stránce níže, tak jsem teď správně namotivován k dalšímu focení, i když se mi v Cessně nefotí tak komfortně jako v Dynamiku. Důvod je jednoduchý, Cessna nemá autopilota, takže můžu fotit jen jednou rukou. Ale i tak to jde. 

Obrázky ani videa vám dnes nepošlu, internet v Unalakleetu toho není schopen. Tak snad zítra. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA 

 

       Předchozí dny >

 


 

 

 

Články

18.5.2017 Mám tajný sen: přeletět celý svět, říká Jiří Pruša na startu expedice Titulní strana speciálu Aljaška 2017.

Expedice Aljaška 2017 - rozhovor    Letos podruhé, a po předjarní Austrálii 2017 opět na druhý konec světa vyráží dálkový letec Jiří Pruša. Tentokrát poletí pod hlavičkou Flying Revue opět sám a s Cessnou 172 chce obletět drsné končiny Aljašky. Jaká bude Aljaška 2017?  více