Aljaška 2017 - 2

 

 


On-line mapa 

sledovat onlineposlední aktualizace:  

 

 

 

expedice_aljaska_web_2stranacz.jpg

 

Den po dni II.

 

          < Další dny


Den 4, sobota 20. 5. 

Cordova - Kodiak


Už trochu otravně obvyklý ranní déšť mě dohnal k přemýšlení jak dál. Rozhodl jsem se pro novou taktiku – letět tam, kde je lepší počasí. Zrušil jsem proto původní plán letět přes Seward, ostrov Kodiak na ostrov Unalaska a dostat se spíše za pobřežní hory. Tam se špatné počasí z mořského pobřeží nemusí dostat. Plán jsem si nechal schválit jedním zarputilým aljašským pilotem, který dělá meteorologa na letišti v Cordově (na fotce jako čtenář FR). Ten mi dal ještě pár rad na cestu údolím Měděné řeky (Copper River) a já jsem vyrazil.  

Volba to byla skvělá – do údolí Měděné řeky po stranách vtéká několik krásných ledovců. Počasí se postupně zlepšovalo tak, že jsme se rozhodl pokusit se dostat až k Denali (Mt McKinley), což je se svými víc než 6 000 metry nejvyšší hora Severní Ameriky. Sedl jsem na letišti Talkeetna, natankoval a šel na to.

Aljašské pohoří, ve kterém Denali leží, je podstatně větší, než jsem myslel. Nejdříve jsem musel nastoupat do výšky asi 450 metrů, abych se dostal nad hory kolem hlavního masívu. Bylo tu dost mraků, ale chvílemi skrz ně bylo vidět a Denali sama vystupovala nad mraky ještě o nějakých 2000 metrů výše. Venkovní teplota byla mínus 18 stupňů. Léta jsem s otevřeným oknem a fotil. Ruce jsem měl proto zmrzlé, ale nadšení neznalo konce. Celé pohoří jsem obletěl a stočil se zpět směrem na západ. Proletěl jsem severně od Anchorage a pokračoval kolem dalších mnoha hor a ledovců nad sopečný ostrůvek Augustine. Odsud pak už na první z Aleutských ostrovů – Kodiak.

 

Hora Denali – 6190 m s ledovcem Traleika nalevo. Zoom gallery
Hora Denali – 6190 m s ledovcem Traleika nalevo.

 

Hezké počasí skončilo těsně před Kodiakem – mlha šla až téměř na zem. Benzínu jsem měl už jen asi na hodinu a 3D mapa ukazovala že v té mlze jsou skály výše než jsem byl já. O moc výš jsem nechtěl, abych se nepřipletl do cesty někomu dalšímu. Abych situaci co nejlépe vyřešil, tak jsem zůstal ve 300 metrech nad mořem, stočil jsem se na sever a proletěl jsem průliv mezi dvěma části ostrova – je to vidět na on line mapě. Na druhé straně ostrova se pak mlha trochu zvedla a tak jsem se k letišti už přiblížil za dobré viditelnosti. Po celkem asi 8 hodinách ve vzduchu jsem pak v půl sedmé večer přistál na Kodiaku. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA 

 

 

Den 3, pátek 19. 5. 

Yakutat - Cordova


Kolem čtvrté ráno mě probudilo bubnování silného deště na okno. Původně jsem doufal, že bude hezky a tak to přišlo jako mírné zklamání. Se vstáváním jsem tedy nespěchal - bylo jasné, že v plánovaných 8 hodin ráno nikam nepoletím. Nakonec jsem vyrazil po desáté. Impozantní ledovce a hory, na které jsem se v tomto úseku těšil, zůstaly bohužel zahalené v těžké mlze a mracích, jejichž spodní základna byla v nějakých pěti stech metrech. 

 

Letiště Cordova s B737 Alaska Airlines, který přistál 3 minuty přede mnou/Cordova airport with a Alaska Airlines B737 landing 3 minutes before meZoom gallery
Letiště Cordova s B737 Alaska Airlines, který přistál 3 minuty přede mnou/Cordova airport with a Alaska Airlines B737 landing 3 minutes before me

 

Rozhodl jsem se letět co nejdál mě počasí pustí. Držel jsem se břehu, kde to je jak navigačně tak pilotně nejbezpečnější. Asi dvě hodiny se mi celkem dařilo, ale jihovýchodně od letiště Cordova se viditelnost začala rychle snižovat. Je to asi dané tím, že je zde několik ohromných ledovců, které ochlazují okolní vzduch a mlha se tak vytváří rychleji a hustší než jinde. Rozhodl jsem se přistát v Cordově, prověřit situaci a rozhodnout se co dál. 

Naladil jsem frekvenci tohoto neřízeného letiště a zjistil jsem, že asi minutu před mým příletem se tam chystá sednout B737 Alaska Airlines. Je to hodně nezvyklé přistávat na neřízeném letišti společně s dopravními letadly. S jeho pilotem jsem se domluvil, že on bude jednička a já mezitím počkám v poloze „po větru“ dráhy 9 (v USA se neříká „nula devět“, ale jen „devět“).

Všechno jsme bezpečně zvládli, já jsem zaparkoval a za hustého deště jsem došel do meteo kanceláře. Paní, která tam byla mě podpořila v rozhodnutí dál neletět, protože mlha i déšť houstly. Dokonce zavolala svému synovi, aby mě odvezl do hotelu ve městě a zítra se pro mě prý staví, aby mě vzala na letiště. 

Část odpoledne jsem věnoval prohledávání všech meteo předpovědí abych se rozhodl, jak zítra letět. Je trochu škoda létat podél míst, která v hezkém počasí patří zcela jistě mezi nejkrásnější na zeměkouli, a nevidět je. Doufám, že během celé cesty snad alespoň nějaký den vyjde dobré počasí. Teď to ale vypadá, že pršet tu bude už navždycky…. 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde, počasí a webkamery na trase uvidíte na této on-line mapě FAA


 

Den 2, čtvrtek 18. 5. 

Port Hardy - Juneau - Yakutat


Ranní odlet z Port Hardy byl bez problémů. Jen jsem doufal dostat na Port Hardy International airport něco málo k jídlu. Byl jsem na letišti kromě pumpaře a dispečera ale sám. Naštěstí jsem znal alespoń kód k bezpečnostním dveřím, abych se dostal na plochu. Na skoro šestihodinový let do hlavního města Aljašky Juneau jsem odletěl nalačno. Nízká oblačnost mě začala tlačit k hladině moře hned po pár desítkách minut letu. Když začal navíc ještě déšť, tak viditelnost se snížila i tam a já přemýšlel o návratu. Nakonec se to ale vylepšilo a já po 5 hodinách a 5 minutách letu nad oblastí zvanou Inside passage přistál v Juneau. Cestou jsem taky přeletěl ostrov Prince Ruperta a hned severně nad ním pak opět hranici USA/Kanada. 

Do Juneau, podobně jako do všech dalších městeček na jihozápadním pobřeží Aljašky nevede přes Skalisté hory žádná silnice. Dá se sem dostat jen po vodě nebo vzduchem. Přiblížení letadlem je možné několika úzkými fjordy, kde je potřeba dělat poziční hlášení, protože tudy létá dost letadel. Můj přílet byl vylepšený sníženou viditelností, takže jsem měl oči na stopkách a hlásil jsem se, co to šlo. Počasí bylo nevalné, hory v mracích a tak jsem musel zrušit myšlenku přeletu nedalekých průsmyků kudy šplhaly desítky tisíc zlatokopů do Klondiku na přelomu 19/20. století. Na letišti jsem musel zarolovat do speciálního červeného čtverce a počkat, až přijedou celníci a pustí mě po jednom dnu v Kanadě zpět do USA.

 

Dolní část ledovce Grand Plateau/Lower part of  Grand Plateau glacierZoom gallery
Dolní část ledovce Grand Plateau/Lower part of Grand Plateau glacier

 

Chtěl jsem v Juneau včerejší létání ukončit, ale předpověď na dnešek byla ještě horší, tak jsem nakonec raději odletěl směrem na Yakutat. Mraky se odpoledne trochu zvedly, a tak jsem přeletěl a vyfotil pár nádherných ledovců, na pláži jsem vyplašil jednoho medvěda a kolem páté jsem přistál v Yakutatu. Žije tu asi 600 lidí a je to prý nejmenší komunita na světě, která má dvakrát denně spojení se světem tryskovým letadlem (trasa Seattle-Juneau-Yakutat-Valdez-Anchorage).

Pro milovníky historie: Juneau získalo své jméno po Josephu Juneau (1836-1899), což byl kanadský zlatokop. Dne 14. prosince 1881 se tu sešla v hospodě schůze zlatokopů na které se rozhodovalo i jméně osady, ve které žili. Pan Juneau chtěl, aby se osada jmenovala po něm a tak všem koupil množství piva. Hlasování dopadlo, jak si přál. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde


 

Den 1, středa 17. 5. 

Everett - Port Hardy


Dopoledne jsem nakládal letadlo, ladil letový plán a sháněl informace, jak správně přeletět americko-kanadskou hranici. Také jsem připravoval kamery (risknul jsem to a "přilepil" kameru na kryt motoru před kabinou - neuletěla, je to dobré) a ve 13.30 místního času jsem pak odstartoval. Po asi půl hodině jsem doletěl na hranici mezi USA a Kanadou, zítra mě při přeletu z Kanady na Aljašku čeká návrat na území USA. Přelety hranic jsou administrativně i na komunikaci vždycky trochu složitější, tak budu rád, až to budu mít za sebou. 

Dnes jsem měl v plánu letět kolem Vancouveru a vyfotit ho. Zabránilo mi v tom ale špatné počasí v okolí tohohle největšího kanadského města na západním pobřeží a velký provoz na jeho hlavním letišti. Řídící mi doporučil, abych uhnul směrem na západ a "nezacláněl" v TMA Vancouver. Počasí stejně neslibovalo dobré fotky, takže jsem neprotestoval a uhnul na kurz 250. 

Počasí se pomalu vylepšovalo, tak jsem pokračoval podél pobřeží Vancouverova ostrova. Čím letím více na sever, tím je čára sněhu na úbočích okolních hor níž. Začala někde na 3 500 stopách a před Port Hardy byla už jen 3 000 stop. Do Porty Hardy jsem doletěl asi v 16.20h, po třech hodinách letu. Po příletu jsem měl za povinnost volat celníky, ale jejich telefon nefungoval, tak mi chvíli trvalo, než se mi do Kanady podařilo na tomto malém letišti vstoupit legálně.

 

Průliv mezi ostrovem Vancouver a pevninou. Zoom gallery
Průliv mezi ostrovem Vancouver a pevninou.

 

Další let plánuji na čtvrtek kolem páté odpolední hodiny pražského času. Měl bych se tedy opět vrátit do USA – tentokrát do hlavního města Aljašky – Juneau. Je to cca 5 hodin letu od Port Hardy. Předpověď počasí vypadá trochu nejistě, ale to je tady asi normální. Věřím, že se to vyvine dobře.

Pokud vás zajímá historie, tak ještě přidám pár informací o generálu Vancouverovi, po němž je pojmenováno nejen krásné velké město na západě Kanady, ale také ostrov, nad kterým jsem dnes nejméně hodinu a půl letěl. George Vancouver (1757 – 1798) byl důstojníkem Královského námořnictva, ktery se více než námořními bitvami proslavil průzkumem pobřeží Severní Ameriky – tzn. dnešního Oregonu, Washingtonu, Aljašky a Britské Kolumbie, které prozkoumal a zmapoval v letech 1791 - 1795. Vancouver je považován za jednoho z největších britských mořeplavců. Jeho mapy vynikají obdivuhodnou přesností. 

* Na západním pobřeží USA a Kanady je v létě o devět hodin méně než v Česku, na Aljašce o deset hodin méně než u nás.    

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde 

 

 

Přípravy

 

Sehnat slušné letadlo k obletu Aljašky nebylo jednoduché. Na Aljašce samotné se to nepodařilo, a tak jsem byl rád, když se na letišti Paine Field v Everettu, severně od Seattle podařilo objevit jednu Cessnu 172. Nemá sice autopilota, což není pro fotografování a dlouhou cestu dobrá zpráva, ale jinak je dobře přístrojově vybavená (G1000) a má nalétáno rozumných 1 300 hodin.

Problém byl s pojištěním, protože Aljaška byla z pojistky letadla vyjmutá. Trochu vyplňování papírů, hodně diskusí, ale nakonec se to podařilo a dostal jsem rozšíření pojištění na Aljašku, ale se zvýšenou spoluzodpovědností. Výsledek tedy je, že abych se na Aljašku dostal, musím letět asi 7 hodin směrem tam a totéž pak zpět. 

Odměnou by ale měl být přelet mnoha zajímavých míst na západním pobřeží Kanady a v kanadských Rocky Mountains. Největší a nejdůležitější neznámou bude počasí.

V pondělí 15. 5. 2017 v poledne jsem přes Frankfurt dorazil do Seattle a odsud na letiště Paine Field. Mimo jiné, na tomto letišti jsou také montážní haly Boeingu, kde se rodí B747, B767, B777…

V úterý 16. 5. 2017 jsem absolvoval povinné přezkoušení, které je vždy podmínkou před pronájmem letadla. Přede mnou ze stejné dráhy startoval zcela nový Dreamliner. 

Odpoledne jsem nakoupil povinné železné zásoby (je potřeba mít jídlo na týden pro případ nuceného přistání v divočině). Ještě mám mít taky něco proti medvědům, ale nevím přesně, jak to řešit – zbrojní pas nemám, střílet neumím a tak budu asi shánět nějaký sprej, který prý umí medvědy odehnat. Doufám, že bych si v případě nouze nenastříkal do očí.

Úterní večer jsem strávil řešením rébusu, jak celně a pasově odletět z USA a přiletět do Kanady. Na Aljašku to totiž bez mezipřistání nepřeletím, a tak budu sedat a tankovat v kanadském Port Hardy. Ve čtvrtek tedy budu muset zase řešit návrat z Kanady do USA. Naštěstí mi v tom pomáhají přátelé z ABS Jets, takže to nějak zvládáme. Je potřeba vyplnit a odfaxovat pár formulářů a zavolat celníkům v Kanadě a pak zase jejich kolegům v USA.

Dnes, ve středu 17. 5. 2017 dopoledne naložím a připravím letadlo a ve 21:00 hod. UTC (23: 00 hod. pražského času) plánuji odletět přes Vancouver na Port Hardy. Stejně jako při ostatních expedicích budete moci na on-line mapě na začátku této stránky najít aktuální polohu letadla a rovněž jako obvykle se budu snažit dodávat fotky, videa i denní zprávy o postupu expedice. Celkem plánuji 16 dní, resp. 70 hodin letu a uletím asi 15 000 km. Bude skvělé, když expedici podpoříte tím, že ji budete sledovat.

Díky a zdravím JP 

* Na západním pobřeží USA a Kanady je v létě o devět hodin méně než v Česku, na Aljašce o deset hodin méně než u nás.   

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na jejím začátku. Podrobné mapy Aljašky najdete zde.     

 

Mapa Aljašky

 

 

 

 

 

Články

18.5.2017 Mám tajný sen: přeletět celý svět, říká Jiří Pruša na startu expedice Titulní strana speciálu Aljaška 2017.

Expedice Aljaška 2017 - rozhovor    Letos podruhé, a po předjarní Austrálii 2017 opět na druhý konec světa vyráží dálkový letec Jiří Pruša. Tentokrát poletí pod hlavičkou Flying Revue opět sám a s Cessnou 172 chce obletět drsné končiny Aljašky. Jaká bude Aljaška 2017?  více